Učitelka sličná, mladá,
natřásá se před tabulí.
Vysílením téměř padá,
vyhrožuje už i kulí.
Horáček furt nechápe,
že v hodinách se nechrápe.
Váňa hledí vykuleně učitelce za výstřih,
Bulvy poulí, rudne v líci, netuší kde sever, jih.
Jak naplnit žáků bledých duté hlavy?
To jest úkol sžíravý a namáhavý.
Vaší snaze marné odlehčíme,
kulturní klínek do hlavy zarazíme.
Hlavu jejich rozjasní,
výlet školní po vlasti.
Nebude je více másti,
žádná školní osnova.
Ukažte jim, kde jsou Slapy.
Vemte je tam. Doslova.
Cestování naší vlastí,
Odhalí vam osnov slasti.
Nebloudí již dítka bledá v sluncem zalité a plodné zemi,
Dějinami vtaženi jsouc a Přemyslovci pohlceni.
Veselé školní výlety,
napasujeme na všechny předměty.
Cesty, ty jsou naším chlebem.
My se na to ne…
Rozhodně se nevzdáme,
a republiku nedáme.
